Hudební věda na pražské univerzitě má dlouhou a významnou tradici. Jako ars musica (resp. musica theorica) se na její fakultě svobodných umění (Facultas artium liberalium) začala přednášet záhy po jejím založení v roce 1348. Jako novodobá věda se pak konstituovala v 19. století.
Prvním mimořádným profesorem dějin hudby v novodobé historii univerzity byl hudební historik, estetik a kritik August Wilhelm Ambros (1816 Mýto [Mauth] u Rokycan v Čechách – 1876 Vídeň), který přednášel v Praze v letech 1865–1869. Hudební estetik, kritik a publicista Otakar Hostinský (1847 Martiněves u Litoměřic – 1910 Praha) zde poté působil v letech 1877–1882 jako soukromý docent.
Po rozdělení pražské univerzity na dvě samostatné vysoké školy s německým a českým vyučovacím jazykem, k němuž došlo počátkem roku 1882, připadla katedra hudební vědy německé univerzitě, zatímco česká univerzita získala díky Otakaru Hostinskému – který byl téhož roku jmenován řádným profesorem – katedru estetiky. Tento stav trval potom po více než 20 let až do roku 1909.
K významným muzikologům, kteří působili jako řádní profesoři na pražské německé univerzitě, patřili mj. Guido Adler (1855 Ivančice [Eibenschütz] na Moravě – 1941 Vídeň) v letech 1885–1898, Heinrich Rietsch (1860 Falknov/Sokolov nad Ohří [Falkenau an der Eger] – 1927 Praha) v letech 1898–1927 a Gustav Becking (1894 Brémy – zastřelen 8. 5. 1945 Praha) v letech 1930-1945. Soukromým docentem byl v letech 1920–1939 Paul Nettl (1889 Vrchlabí [Hohenelbe] – 1972 Bloomington, Indiana).
Kromě toho zde v uvedeném období konali přednášky muzikologové, hudební kritici a skladatelé jako Richard Batka (1868 Praha – 1922 Vídeň), Ernst Rychnovsky (1879 Janovice nad Úhlavou – 1934 Praha), Erich Steinhard (1886 Praha – po 26. 10. 1941 koncentrační tábor Łódź), Hans Heinz Stuckenschmidt (1901 Strassburg – 1988 Berlín), Theodor Veidl (1885 Vysočany u Žatce – 1946 bývalý koncentrační tábor Terezín) ad.
Prvním mimořádným profesorem dějin hudby na české univerzitě se stal roku 1909 Zdeněk Nejedlý (1878 Litomyšl – 1963 Praha). Jako řádný profesor hudební vědy zde potom působil v letech 1919–1938. Nejedlého žák a ideový oponent Josef Hutter (1894 – 1959 Praha) zde byl od roku 1935 až do zavření českých vysokých škol 1939 mimořádným profesorem, v letech 1947–1948 pak profesorem řádným.
Po krátkém období řádné profesury Josefa Huttera v letech 1947–1948 byla přednáškami z dějin hudby a vedením katedry pověřena v letech 1948–1950 Anna Patzaková (1895 Plzeň – 1990 Heřmanův Městec). V letech 1951–1959 (1954–1958 zároveň děkan Filozofické fakulty) na její místo nastoupil Mirko Očadlík (1904 Holešov – 1964 Praha). V letech 1959–1987 vedl katedru František Mužík (1922 Duchcov – 1999 Praha) a v období 1987–1989 Růžena Mužíková (1926 Klatovy – 2011 Praha).
V této době zde dále dlouhodobě vyučovali mj. skladatelé Petr Eben (1929 Žamberk – 2007 Praha) v letech 1955–1990 a Vladimír Sommer (1921 Dolní Jiřetín – 1997 Praha) v letech 1965–1986, jakož i muzikolog a kritik Ivan Vojtěch (nar. 1928 Boskovice) v období 1961–1972 a poté znovu 1990–1999.
Díky Hostinského zakladatelské osobnosti měla v české hudební vědě dlouho výjimečnou pozici také hudební estetika. Na Filozofické fakultě ji reprezentovali ve 20. století zejména Otakar Zich (1879 Městec Králové – 1934 Ouběnice u Benešova), který zde působil jako řádný profesor v letech 1924–1934. V letech 1952–1968 to byl Antonín Sychra (1918 Boskovice – 1969 Praha) a v letech 1957-1995 jeho žák Miloš Jůzl (1928 Nová Olešná – 1996 Praha).
V roce 1990 byl vedoucím katedry a poté ředitelem Ústavu hudební vědy FF UK zvolen Jaromír Černý (1939 Hradec Králové – 2012 Praha), který tuto funkci zastával do roku 2002 (v letech 1994–2000 byl zároveň proděkanem pro vědu a výzkum). Ve vedení ústavu jej poté až do roku 2012 vystřídala Jarmila Gabrielová, po ní vedla ústav v letech 2012–2015 Lenka Hlávková a v letech 2015-2021 Marc Niubo.
Na ústavu v této době mj. působili v letech 1990–1999 opětovně již zmíněný Ivan Vojtěch, dále v letech 1990–2002 externě muzikolog Tomislav Volek (nar. 1931 Praha), v letech 1990–2009 skladatel Milan Slavický (1949 Praha – 2009 Praha) a v letech 1992–2018 muzikoložka Marta Ottlová (nar. 1946 Kladno). Ze starší generace současných pedagogů zde vyučuje od roku 1972 již zmíněná muzikoložka Jarmila Gabrielová a od roku 1986 skladatel Eduard Douša. Aktuální stav současných vyučujících a jejich specializace najdete zde.
Díky novým možnostem akademické mobility hostil ústav od 90. let 20. století mnoho zahraničních muzikologů a jeho absolventi i vyučující působili na řadě domácích a zahraničních univerzit v Evropě i USA. Možnosti studia v zahraničí se otevřely také studentům, kteří jich hojně využívají.
V roce 2006 došlo k rozdělení pětiletého magisterského studia hudební vědy na bakalářskou a navazující magisterskou část. Tento model byl propracováván v dalších akreditacích bakalářského a navazujícího magisterského studia v roce 2009 a znovu 2016.
Další odkazy
Heslo v Českém hudební slovníku
Výběr z další literatury
František Kavka, Josef Petráň (eds.): Dějiny Univerzity Karlovy I-IV 1347/8–1990, Praha, Karolinum 1995-1998.
Alena Míšková: Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, Praha, Karolinum 2002.
Monika Glettler a Alena Míšková (eds.): Prager Professoren 1938-1948: Zwischen Wissenschaft und Politik, 1. vydání, Essen, Klartext 2001.
Peter Brömse: ‚Das Fach Musikwissenschaft an der Deutschen Universität in Prag‘ In: Peter Brömse (ed.), Musik und Musikwissenschaft, München, Verlagshaus Sudetenland 1989, s. 15-35.
Katka Volná a kol.: Náměstí Krasnoarmějců 2. Učitelé a studenti na Filozofické fakultě UK v období normalizace, Praha, FF UK a Thalia 2012.
Petráň, Josef: Filozofové dělají revoluci. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy během komunistického experimentu (1948–1968–1989), Praha, Karolinum 2015.
***
Literatura ke konkrétním osobnostem se nachází např. v jejich slovníkových heslech v Českém hudebním slovíku osob a institucí aj.